Loupak.cz - Vtipy

Pacient: ,,Nemohu se rozhodnout mezi operací a smrtí."
Doktor: ,,S trochou štěstí, můžete mít oboje."

*By Peťulka*

Pepíček se ptá tatínka, tati? Kolik má babička žeber? Táta odpoví: Nekecej a vybírej.

Víte co to je? Je to malý, žlutý a běhá to........kuře?
Néé - Číňánek hledá bombu!

A ještě jednou: Co je to: Je to malý, žlutý a LÍTÁ TO........že by to bylo tentokrát kuře?
Né: Číňánek už jí našel!

*By Zaly*

Povídají si dva kolegové z práce a jeden říká tomu druhému:Víš že zemřel Ruda z Ostravy?
A jak umřel?
Koukal se na pořad v televizi a seděl na gauči tak když si zapaloval cigaretu,omylem si zapálil gauč.
A jak teda umřel?
No,zavolal hasiče a vyskočil z okna.
Takže se zabil tím že skočil z okna?
Ale neeee,hasiči mezitím rozložili záchranou plachtu.
A jak teda umřel?
No s té plachty se zase odrazil zpět do okna.
Takže se upálil?
Neeeee,chytil se o okap.
A jak teda umřel?
No,zase spadl zpátky na tu plachtu a z plachty se odrazil na postavený stan vedle domu.
A jak teda umřel?
No,odrazil se zpět na tu plachtu.
A řekneš mi konečně jak umřel???
No pořád se odrážel o tu plachtu,tak se záchranáři naštvali a zasřelili ho.

Maminka: "Pavlíčku, kde jsi byl?"
Pavlík: "Hráli jsme si s Karlíčkem fotbal."
Maminka:"Ale Karlíček nemá ručičky a ani nožičky."
Pavlík: "On dělal balón."

Zaklepe smrtka na dveře a za dveřmi se ozve ,kdo tam? To jsem já,tvoje smrt! Jdi do prdele*! Dobře,píši si- rakovina konečníku!

Hitler povídá: ,,Dnes jsem snídal ve spěchu nad válečnou mapou..... no a podrobil jsem si československo!'

Hluboký les,jde muž po pěšině,najedou před ním zrůda a zařve."Já jsem duch lesa"a kdo jsi ty.Já sem du chcát.

Pepíčku, máš rád dědečka? Ano, mami. Tak si vezmi ještě kousek v troubě.

Muž čeká hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhé době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný chirurg.
Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým, soucitným hlasem říká:
,,Dělali jsme co jsme mohli, ale Vaše paní upadla do dlouhodobého hlubokého kómatu.''
Manžel vytřeští oči a ptá se: ,,Co já teď budu dělat?"
,,No, budete se muset o ni denně starat. Každé dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny a krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji pleny, když se pomočí
a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z kómatu probere, usměje se na Vás a opět upadne zpět do kómatu......''
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl,
zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho chlapácky po zádech a rozšafně povídá:
,,Nebojte se, dělám si prdel - samozřejmě umřela."